MILUJEME ZVÍŘÁTKA

N Pošlete nám zajímavé informace o zvířátkách !

E-mail: vespojenios@seznam.cz
______________________________________________________________________

Poradenství pro pejskaře
Co dělat, když psa píchne včela? 

 m  n   

Naše čivaví kamarádka při své oblíbené hře, aportu, stoupla pacičkou na včelu a ta ji píchla do packy. Viky ihned doběhla o třech nožkách a začala naříkat. Ihned jsme se na packu podívali, žihadlo vytáhli a rychle začali potírat cibulí. Přinesli jsme pelíšek pro psa a ihned Viky uložili, aby měla klid. Bohužel postupně nastupovala alergická reakce. Naše malá čivava začala zvracet a opuchat. Proto jsme ihned volali veterináře, který nám doporučil, ať co nejrychleji Viky podáme Zodac, Zyrtec, Claritine, prostě cokoliv na alergii a pokud se stav nezlepší, ihned vyhledat veterináře. Viky jsme dali ¼ tabletky Claritine, pacičku chladili a čekali. Tabletka díky bohu pomohla a Viky nám asi po hodině a půl zpuchla. Zážitek to byl silný, o Vikynku jsme měli strach, ale naštěstí vše dopadlo dobře. Pokud se tedy chystáte s pejskem do přírody nezapomeňte mu zabalit obojek pro psa, nesmí chybět přenosná miska pro psa (na vodu, či granule), pamlsky pro psa jako odměnu, ale také antihistaminikum – Claritine, Zyrtek, Xizal. A do mobilního telefonu si pečlivě uložte telefonní číslo na veterináře. 
Nyní zde malé shrnutí, co dělat, když pejska píchne včela: 
1 – najít žihadlo a vytáhnout jej
2 – potřít místo cibulí, octem, Fenistilem
3 – volat veterináře
4 – po domluvě s veterinářem podat lék proti alergii – antihistaminikum
5 – pejska hlídat, jak se stav vyvíjí
6 – pokud se stav zhoršuje, ihned vyhledat nejbližšího veterináře, ten podá adrenalin, napíchne kanylu a bude se pro pejska snažit udělat vše potřebné

Napsala: Eliška Tesařová 
____________________________________________________________________________

c  v

Chov kočky domácí
Pod pojmem chov kočky domácí nerozumíme pouze jejich šlechtění, ale především jejich spolužití s člověkem a to buď bez možnosti výběhu, s možností výběhu a volný způsob života.
Kočky obdobně jako lidé jsou osobnosti s vlastními potřebami, které je nutné při chovu respektovat. Pokud se rozhodneme mít kočku jako domácího mazlíčka, tak se zavazujeme morálně se o ni starat po dobu 15 - 20 let. Za tuto péči se nám kočka odvděčí svou společností, láskou a oddaností. Péče o kočku nespočívá jen v jejím krmení, ale i ve veterinární péči a v čase, který jí musíme věnovat jako společenskému tvoru. Zdroj: https://www.facebook.com/groups/205083566223906/
_______________________________________________________________

x  b

Velryby se zachraňují hůře 
Velryby mohou být dezorientované hlukem, vojenskými sonary nebo ponorkami, mohou být nemocné nebo se zranili od lodí. U velryb se také předpokládá, že by mohli trpět tzv. kesonovou nemocí, tedy tou nemocí, která postihuje i potápěče, pokud stoupají z velkých hloubek k hladině příliš rychle. ...Někdy jde však o prohraný boj...

Na Novém Zélandu velryby poměrně často uváznou především tehdy, když v okolních mořích proplouvají na migračních tazích do vod Antarktidy a pak zase zpátky. Vědci dosud nepřišli na to, co tyto velmi inteligentní tvory vede k smrtonosným plavbám k břehům. Ke zjištění je zapotřebí pitva, ale obrovské tělo velryb není jednoduché ěkam dovézt zpět do moře. 
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/205083566223906/
__________________________________________________________________

x  f

Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–20 kg a v kohoutku měří 65–75 cm. Ocas je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká – zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů. Srnčí paroží může být ...jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4–6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci.
Barevné odchylky
V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).[2]
Lov
Srnec se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince.
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/205083566223906/
___________________________________________________________________

c  n

Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když chovatelská dospělost nastává až později. Ramlice, samice králíka, mají nepravidelnou říji, která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září.

Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28 až 32 dní.
Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic, které sice byly připuštěny, ale nezabřezly - pak se jedná o březost falešnou.v
V jednom vrhu bývá 6 až 11 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné.
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/205083566223906/
_____________________________________________________________________

v  b

Jak vypadá prase asi každý víte. Silné, zavalité tělo na krátkých, v případě prasete divokého i rychlých nožkách. Od svého domestikovaného příbuzného se liší především barvou srsti. Ta je v šedo černá, létě se ještě přidá rezavě hnědá. Právě odtud pochází označení, které rádi používají myslivci - černá zvěř. Velmi zajímavě jsou zbarvená mláďata. Pyžamáci, jak se jim také říká, jsou černě a béžově pruhovaná. Pro divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas je krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Dospělá zvířata mohou vážit i 200 Kg.
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/205083566223906/
_____________________________________________________________________

c  X

Vrabec domácí (Passer domesticus)

je malý zástupce čeledi vrabcovitých a nejrozšířenější žijící pták na světě,[1][2] vyskytující se na velkém území Eurasie a uměle vysazen v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu (viz mapka níže). Pochází pravděpodobně z Malé Asie nebo Arabského poloostrova a do Evropy se dostal již před tisíci lety.[3][1] Podobně jako kos černý se i vrabec domácí skvěle přizpůsobil životu ve městech a dnes jde o typického obyvatele oblastí obývaných člověkem, který mu poskytuje úkryt a potravu. Více na https://www.facebook.com/groups/205083566223906/                      
______________________________________________________________________

C  C

Veverka obecná (Sciurus vulgarit)
veverka
Charakteristika: Hlava s tělem 20-30 cm, ocas 14 - 25 cm, hmotnost 200 - 500 g. Dlouhý huňatý ocas a nápadné štětičky na uších v zimním období jsou charakteristické pro tuto hbitou veverku, kterou by bylo možno zaměnit jen s veverkou popelavou, pocházející ze Severní Ameriky a zdomácnělou v Anglii. Avšak na rozdíl od ní převládají v srsti veverky obecné hnědé barevné odstíny, které se mohou měnit od sytě černé přes tmavohnědou až po světle rezavou barvu. Břišní strana je vždy světlá a barevné varianty odpovídají prostředí a klimatickým podmínkám, ve kterých žijí veverky. V listnatých lesích a městských parcích s malým podílem jehličnatých stromů převládají rudohnědé typy, v jehličnatých lesích vyšších poloh nalezneme téměř výlučně veverky zbarvenéčernohnědě anebo tmavohnědě. Toto zbarvení vzniklo přizpůsobením se okolnímu prostředí, ve kterém veverky žijí; v tmavých jehličnatých lesích jsou tmavohnědé veverky ve dne méně nápadné než veverky rudohnědé a naopak. Zdá se, že zbarvení veverek souvisí také s podnebím. Rudé a rudohnědé veverky se vyskytují převážně v teplejším a sušším prostředí, zatímco černohnědé nalezneme v chladnějším a vlhčím prostředí. Převládající zbarvení není dáno jen ochrannou funkcí, občas vedle sebe žijí různě zbarvení jedinci.

Více na: https://www.facebook.com/elliska.tesarova

 

 

aktuality
STAŇTE SE JEŽÍŠKEM DĚTEM Z DD 2018 2018 STAŇTE SE JEŽÍŠKEM DĚTEM Z DD 2018 Čtěte více...
FINANČNÍ PODPORA NA POBYT DĚTÍ NA ŠUMAVĚ 2018 FINANČNÍ PODPORA NA POBYT DĚTÍ NA ŠUMAVĚ Čtěte více...
ZAHRADNÍ SLAVNOST V MECLOVĚ 2018 ZAHRADNÍ SLAVNOST V MECLOVĚ Čtěte více...
BESEDA U DĚTÍ Z DD VE STAŇKOVĚ 2018 BESEDA U DĚTÍ Z DD VE STAŇKOVĚ Čtěte více...
PODPORA SDRUŽENÍ VESPOJENÍ 2014 PODPORA SDRUŽENÍ VESPOJENÍ Čtěte více...

Přihlášení